Posun dál - začátek

Tak a je to tady, asi týden mám kompletní online profil na webových stránkách a už jen čekám, až Dita z pražské pobočky agentury Coolagent ověří všechny reference a následně mi profil schválí i americká agentura. Musím říct, že čekání je opravdu hrozné, obzvlášť pro mě, jako netrpělivého člověka. Na profil se pořád přihlašuji (i teď o víkendu), jako kdybych neustálým přihlašováním něco popohnala. :D Nemůžu se ale dočkat, až budu mít profil viditelný pro rodiny a posune se všechno o veliký kus dál.

Abych ale začala pěkně od začátku. V České republice jsou 3 agentury, díky kterým se můžete dostat jako Au Pair do USA a to – Coolagent (v USA agentura AuPair in America), Student Agency (v USA agentura AuPair Care) a Cultural Care (v USA stejná jako v ČR). Rozhodně to nejde bez agentury, alespoň ne legální cestou. Au Pair se tam dostane na vízum J1, na ESTU ani turistické vízum se pracovat vážně NEDÁ a vždy člověk riskuje, že se na to přijde (případně ho otočí už na imigračním), a má prostě smůlu, jede zpátky. Spousta holek se už nechala napálit tím, že o celém programu s prominutím prd věděly. Měly jen vidinu, že se pojedou starat o děti do Ameriky, začaly hledat všude možně a samozřejmě, "rodiny" se jim ozývaly. Ve většině případů rodina nabízí závratně vysoké kapesné (kapesné pro AP v USA je vládou stanovených nějakých 195.75 dolarů/týden za 45 hodin práce), už jen to je podezřelé. Pokud to ale někomu divné nepřijde, tak by mělo ve chvíli, kdy po něm chce budoucí host rodina peníze, údajně na program. Je spousta holek, které poslaly několik tisíc (možná, že by to bylo i v desetitisících?) a nikam samozřejmě nejely. Bohužel se to dělo a dít bude, protože pořád je spousta lidí, kteří se tam prostě chtějí dostat, aniž by si zjišťovali něco o tom, jak to vlastně celé chodí. Navíc, celková cena za program opravdu není žádná vysoká suma, když člověk vezme v potaz to, co vše v tom je zahrnuto. U agentur Coolagent a Student Agency je cena podobná, Cultural Care je dražší. Ve finále ale stejně vůbec nezáleží na agentuře u nás, ta vše jen zprostředkovává. A do problémů s rodinou se může člověk dostat tak i tak, dražší se nerovná lepší. Jako plus bych u CC vypíchla asi to, že mají největší množství rodin.

Vypíšu obecné podmínky, které jsou stejné u všech zmíněných agentur.

1. Věk

Podmínkou v účasti programu je věk 18-26 let. Na půdu spojených státu můžete NEJDÉLE vstoupit v den 26. narozenin.
2. Vzdělání

Minimální ukončené vzdělání je střední škola s maturitní zkouškou. Pokud se jí teprve chystáte teď v květnu dělat, nevadí to. Nevím, jestli je to tak u všech agentur, ale minimálně u jedné stačí potvrzení ze školy, ve kterém je napsáno, že maturitní zkoušku zvládnete v řádném termínu. Profil se vám normálně otevře, můžete si hledat rodinu, po maturitě už jen dodáte maturitní vysvědčení.
3. Řidičský průkaz
Jednou z podmínek přijetí do programu je řidičský průkaz, troufám si totiž říct, že možná i v 90% případů rodina požaduje řidiče. Nezáleží na tom, jak dlouho řidičský průkaz máte, samozřejmě ale, že rodina na to kouká. Některá víc, jiná míň, každá rodina má svoje požadavky a nároky.
4. Komunikativní znalost angličtiny
Tenhle bod je sporný. Já osobně bych řekla, že pohovorem projde téměř každý, alespoň podle toho, na jaké otázky se ptala Dita mě. Já sama bych ale nejela s tím, že bych si nebyla jistá, zda si bude schopná poradit si v nějaké krizové situaci. I když člověk pohovorem projde, stejně ve finále záleží na tom, jak vysokou úroveň znalosti požaduje rodina.

5. Trestní bezúhonnost

6. Být svobodná a bezdětná
7. Zkušenosti s dětma

Myslím, že jsem vypsala všechno důležité. Kdybych na něco přeci jenom zapomněla, klidně se mě zeptejte tady v komentářích nebo na facebooku – ráda odpovím a pomůžu. Hlavně teď, když jsem tohle všechno absolvovala, tak mám všechno ještě v paměti.

Já osobně jsem se rozhodla pro agenturu Coolagent (APIA). Nejbližší pobočku jsem měla sice v Praze, ale prostě jsem tak nějak cítila, že si mám zvolit tuhle agenturu. Začátkem prosince jsem psala Ditě e-mail, že bych měla zájem o tenhle program a hned bych si chtěla domluvit schůzku, když jsem měla před sebou 3 týdny dovolenou. Schůzku jsem si tedy domluvila na 22.12.2015. Nebylo na co čekat, nechtěla jsem to zbytečně odsouvat, když nebyl důvod. Samotná schůzka trvala přibližně hodinu, během které proběhl pohovor v angličtině (naprosto základní věci, upřímně jsem od toho čekala mnohem víc, že to bude hlavně těžší) + psychologické testy, které už byly v češtině. U testu jsem se teda zapotila víc, abych řekla pravdu. Začínalo to otázkama, jestli byste byli radši architektem nebo mediálním zpravodajem a tak dále. Opravdu jsem některé otázky nepochopila, proč tam vůbec jsou. Hlavně ve finále to bylo maximálně 10 otázek, které se opakovaly pořád dokola, akorát v jiném znění – prostě psychologický test. Některé z otázek byly taky takové, u kterých jsem se pozastavila a zamyslela jsem se, co bych měla odpovědět, aby to bylo „správné“. Samozřejmě, v takovém testu jsou správné obě možnosti, ale když je tam otázka, zda-li radši půjdete na party a pít alkohol nebo zůstanete večer doma s knihou... Je asi celkem jasné, co zvolíte za odpověď. Samozřejmě, všechno se nemá přehánět, abyste ze sebe neudělali člověka, kterej je nejradši zalezlej někde v noře a absolutně se vyhejbá jakémukoliv kontaktu s lidma. Nicméně... Test jsem vyplnila, pak jsem ještě podepsala formulář, ve kterém se vlastně souhlasila se všema nákladama, které já zaplatím. Ještě jsme si s Ditou popřály pěkné Vánoce a já mohla jít pryč.

Původně jsem se ještě chtěla jít podívat na trhy, když jsem už v té Praze byla. Ovšem začal tak šílenej déšť, že jsem byla vůbec ráda, že jsem ráda. Navíc, když ráno bylo hezky a mně se nechtělo tím pádem zbytečně tahat v kabelce s deštníkem. Já bych sice mohla jet metrem, ale jsem prostě šetřílek, navíc, když to tak daleko od vlakového nádraží nebylo. Horší okamžik nastal v okamžiku, kdy jsem špatně odbočila a najednou jsem se ocitla u šestiproudové silnice, kdy jsem vymýšlela, jak se dostanu na druhou stranu a nepřijdu zároveň o život. Rozhodování mi moc neulehčoval fakt, že za 20 minut měl můj vlak odjíždět a další jel až za hodinu, což se mi pochopitelně nechtělo čekat, když jsem budovu nádraží viděla na druhé straně. Šla jsem teda pořád dál, doufala jsem, že objevím nějakej způsob, díky kterému se dostanu do svého cíle. V tu chvíli jsem se ocitla u výtahu, který byl prosklený. Podívala jsem se teda dolů, viděla jsem stejnou podlahu, jako je na nádraží... A v tu chvíli se mi chtělo vážně jásat, že se tam dostanu včas! Hned jsem si výtah zavolala a za pár minut jsem už seděla ve vlaku. I s cestou mi to tedy zabralo půl dne maximálně, takže paráda.

Rozhodla jsem se, že sem do článku vypíšu i věci, které jsem prozatím vyřizovala. Třeba sem chodí někteří, kteří také uvažují o tom, že by to chtěli zkusit. Ono není těžké si něco zjistit na internetu sám, případně se zeptat v agentuře... Já osobně jsem ale rok zpátky, kdy jsem o vycestování do Ameriky jakožto Au Pair začala přemýšlet, trávila pomalu dny i noci u blogů holek, které tam už byly/jsou a zjišťovala si co nejvíce informací.

Co je vše třeba zařídit, nejlépe ještě před schůzkou, ale to NENÍ podmínkou. Nezáleží na tom, že jste ještě třeba v zahraničí, celý profil jde vyplnit, pokud máte někoho doma, kdo vám s tím pomůže, bude to tam zařizovat za vás a naskenované vám posílat.

1. Po rozhodnutí, kterou agenturu si zvolíte, napsat e-mail přímo agentuře. Domluvíte se na schůzku, dostanete informace a pokyny k tomu, co a jak dál. Nevím, jak je to u jiných agentur, u Coolagent mi Dita poslala odkaz na stránky, kde jsem si už dopředu mohla založit svůj profil.

2. U bodu dva všechno pořádně začíná, alespoň u mě to tak bylo. Vytvořila jsem si profil a začala jsem tam vše vyplňovat. Já jsem při vyplňování jela postupně, jako první jsem tedy vyplnila „Application form“. Je tam 10 záložek, ve finále to vypadá jako životopis, alespoň si to tedy myslím. :D Vše je naprosto jednoduché, buď zaklikáváte odpověď nebo napíšete pár slov. Poté přišla na řadu „Childcare experience“. Tam jsem vypsala všechny zkušenosti s hlídáním dětí, které mám + požadují, aby to bylo napočítané na hodiny. 

3. Host family letter
Tomuto věnuji samostatný odstavec. Jednou z podmínek je napsat „dopis“ své budoucí host rodině, ve kterém máte psát o sobě, rodině, přátelích, zkušenostech... Prostě se v něm máte představit. Minimum je 600 slov. Když jsem to viděla, přemýšlela jsem, co tam asi tak budu psát, že to bude zdlouhavé. Rozhodně to není pravda, protože... Začala jsem psát, psát, psát... A ve finále mám cca 1500 slov. Chvílema jsem přemýšlela, jestli to není až moc dlouhé, že stejně ty plky nikoho nebudou zajímat, ale nechala jsem to tak. Zatím mi nikdo nenapsal, že by to bylo dlouhé, tak to tak nechám.

4. ReferenceK přijetí do programu jsou samozřejmé zkušenosti s dětma, které jsou „cizí“. Pokud máte zkušenosti s hlídáním členů rodiny, tak rozhodně není na škodu to tam uvést, přeci jenom získáte tím více hodin hlídání. Jsou ale potřebné i 2 reference, že máte zkušenosti i s jinýma dětma. Dále také potřebujete charakterovou referenci.

5. Potvrzení od doktora
Jedná se o formulář, do kterého doktor vypíše a vyplní závažné nemoci, které jste prodělali, posoudí váš zdravotní stav, uvede, zda berete nějaké léky a tak dále.

6. Výpis z rejstříku trestů

7. FotografieS dětma, s přáteli, s rodinou. Mně na profil šlo nahrát 8 fotografií, nevím, jak je to u jiných agentur.

8. Video
A tady přichází ta nejhorší část, alespoň tedy pro mě. :D Odsouvala jsem to co nejdéle to šlo, vážně se mi do toho ani trochu nechtělo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho natáčela den před tím, než jsem chtěla Ditě už konečně napsat, že mám kompletní profil. Nezáleží na tom, kde video natáčíte ani na co (alespoň podle mě). Můj názor je, hlavně mluvit (celou dobu!!), nedávat tam nesmyslnou hudbu a efekty. Nevím, jak se na to dívají rodiny, ale myslím si, že jim jde o to, aby vás slyšely a ne o to, že chtějí vidět pomalu celovečerní film v podání Au Pair. Samozřejmě, tato videa jsou hezká, ale já osobně bych neměla ty nervy to točit.

Všechny dokumenty se naskenují a uloží na profil, s sebou na schůzku nemusíte mít vůbec nic. To se mi vážně líbilo, že jsem nemusela tahat tunu papírů s sebou. :)

Doufám, že jsem zde napsala vše. Přeci jenom, je toho hrozně moc, jednoduše se dá na něco zapomenout. Tenhle článek je odlišný od těch, které píšu normálně. Nicméně si myslím, že sem rozhodně patří, přeci jenom, to, že se člověk do Ameriky dostane má před sebou nějaký proces a tak jsem ho chtěla alespoň trochu popsat a alespoň trochu to přiblížit. A pokud někomu pomůže, budu jedině ráda.

Já už jenom doufám, že celý můj profil projde i skrz americkou stranu, skrz českou prošel. Protože si nedovedu představit, že bych znovu natáčela například video, už tak jsem u něj jednou skoro přišla o všechny svoje nervy!! :D

Přeju vám moc krásný týden! Nezapadněte do sněhu, u nás je jen takový poprašek, tak doufám, že nebude v noci sněžit. Už aby bylo jaro!

Moje stránka na facebooku :)