Česko-Slovenský sraz Heidelberg

Tenhle článek jsem chtěla napsat v průběhu týdne, ale bohužel, nestihla jsem to. V pondělí jsem ulehla do postele, ze kterého jsem se kromě hlídání nehnula. Ve čtvrtek a pátek mi bylo mnohem lépe, myslela jsem si, že je všechno ok, už jsem si plánovala víkend. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se v sobotu ráno vzbudila a byla jsem ráda, že jsem ráda. Opět jsem jí teda celou proležela, dnes mi je zas o něco lépe, ale zítra půjdu k doktoru. Jsem zvědavá co mi řekne, ale co hůř, jak se s ním domluvím. To bude teprve sranda. Nebudu si totiž někde něco kupovat, ale mluvit o tom, co mi bylo, co mi je, co mě bolí a tak dále. Musím si to tedy nějak připravit, abych tam nestála jako tvrdé y, ale něco jsem ze sebe dostala. Hlavně doufám, že to nebude nic vážného, nerada bych do sebe cpala antibiotika. Ale když to jinak nepůjde, mám holt smůlu – hlavní bude, že budu zdravá.

Jak jsem už psala v posledním článku (aspoň tedy myslím, že jsem to tam zmiňovala), minulou sobotu jsem se svou host rodinou navštívila sraz Čechů a Slováků, kteří žijí v okolí Mannheimu, Heidelbergu a tak dále. Sraz se konal v irské hospodě v Heidelbergu, podle události, která byla vytvořená na facebooku, se nás mělo sejít maximálně do 30. Ovšem v tom byl kámen úrazu. Jsou prostě lidé, kterých přijde více najednou, někteří z nich nemají facebook a tím pádem se tam ten doprovod nenahlásí. Navíc, co jsem tam slyšela, účast na tomto srazu byla největší za dobu, kdy se tyhle srazy pořádají. Spousta nás tam bylo poprvé (já se o tom dozvěděla od nové Au Pairky, kterou jsem tady poznala, bohužel je ale z Mannheimu, což je trochu z ruky), plus všichni známe tyto facebookové události, kde se přihlásí xxx lidí a ve finále jich tam sedí 5. Z této strany se nedivím, že míst nebylo zamluveno víc, OPRAVDU nikdo nemohl tušit, kolik se nás nakonec sejde. Nicméně... Moje rodina a já jsme tam přišli o chvíli déle a už si nebylo kam sednout, všude bylo plno. Přemýšleli jsme tedy o tom, že se půjdeme někam navečeřet a pojedeme domů, protože to nemá cenu, abychom tam někde jen tak postávali. Lidé pořád přicházeli, tvořila se tam česko-slovenská fronta a začalo se teda řešit, že jsme původně nedostali ani stůl, který jsme dostat měli – ten pro 30 lidí, měli jsme stůl pro 20. Naštěstí se ale uvolnil jeden stůl u tohoto velkého, hned jsme si ho tedy zabrali. I tak to ale pořád bylo málo, nakonec nám patřila zadní část hospody, kde se buď sedělo u těchto stolů, nebo postávalo u baru. Myslím si, že každý nezůstal sedět na svém místě celý večer, všichni jsme se tam spolu bavili a seznamovali jsme se. Opravdu se nás tam sešlo hodně, někteří jsou v Německu už spoustu let, někteří kraší dobu jako já... Někdo je spokojenej, někdo jinej méně, každý je tu z jiného důvodu. Všechno je v tomhle ohledu opravdu hodně individuální a rozhodně nelze nijak škatulkovat. Kdybych měla mluvit sama za sebe, tak se opravdu těším, až tady skončím. Sice mi bude chybět má host rodina, které si neskutečně vážím, mám je všechny opravdu moc ráda a jsem tady maximálně spokojená (finální loučení se určitě neobejde bez slz), tak na druhé straně je místo, na kterém žiju a to bohužel převažuje. K životu na vesnici jsem nikdy neměla vztah a mít ho ani nebudu, okolní velká města jsou fajn, ale necítím se tu doma. Víc doma jsem se cítila v Anglii, která se mi ale také příliš nelíbila. Možná tomu ale hodně dal i jazyk. Myslím si, že pokud má někdo němčinu opravdu hodně rád a je pro něj na prvním místě, byl by tady spokojenej. :) Nebudu ale dělat předčasné závěry, třeba svůj názor ještě změním s přicházejícím jarem a uvidím to tady jinak, než když jsem přijela v začínajícím podzimu. Co se mi ale opravdu líbí, to je zima-nezima. Nemáme žádnej sníh, když sněžilo, byl tady maximálně jeden centimetr. Jedinej sníh, kterej tady je, tak je na Donnersbergu. Vzduch je sice hodně studenej, ale pořád ne tak, jako je teďv Čechách. I tak jsem ale opravdu zmrzlá, nedokážu si tedy představit, co bych dělala doma. :D Pravděpodobně bych z domu vůbec nevycházela, haha. Nicméně, o tomhle tenhle článek být neměl, tyhle věci si nechám na dobu, kdy tady budu celý svůj pobyt v závěru rekapitulovat. Což mi připomíná... Už jen 4 měsíce. Je neuvěřitelné jak ten čas letí, přijde mi to jako včera, kdy jsem sem teprve přijela.

Pokud se ale vrátím zpátky ke srazu... Opravdu se mi líbil a těším se na další! Pokud nám do toho tedy něco nevleze, nebudeme tady nemocní, a tak dále. Ten by měl být 13.2.2016, tentokrát v Mannheimu. Uvidíme, jestli se tedy zúčastníme. Seznámila jsem se tam se spoustou lidí, je jedno, jestli s Čechy nebo Slováky, protože jazyk máme stejně téměř stejný. Hlavně ale bylo hrozně fajn popovídat si v jazyku, který máme všichni jako mateřský. Sice si už pamatuju jen pár jmen těch, kteří tam byli, ale to nevadí. Bylo nemožné si pamatovat hned všechny, když nás tam bylo tolik. Sice mě mrzí, že jsme museli odcházet brzo, protože jsme to měli přes hodinu a T. už usínala, i tak jsem si ale večer opravdu užila.

Jak jsem psala výše, sraz se konal v Heidelbergu. HM mi řekla, že toto město patří k jedněm z nejhonosnějších a nejnavštěvovanějších měst Německa, že vždy byla čest tam bydlet a také tomu odpovídají ceny nemovitostí i nájmů. Když jsme do města přijížděli, tak už byla tma, tím pádem toho nešlo až tak moc vidět, takže nemůžu soudit, jestli se mi město líbí nebo ne. Viděla jsem tu jejich zříceninu zámku, která byl nasvícená... A musím říct, že musí být opravdu krásná. Těším se, až si tam udělám(e) výlet! :) Nebudu sem přikládat žádné fotky města, nechci sem dávat fotky stahované z internetu. Raději sem dám poté svoje, až město blíže prozkoumám. Pokud by ale někdo měl přeci jenom bližší zájem, přidám sem odkaz na wikipedii, kde se dozvíte víc a je tam odkaz i na oficiální stránky města.

Heidelberg - wikipedia

Přeji všem pěkný zbytek neděle a krásný poslední lednový týden. Nikde nezmrzněte, nezapadněte s autem, dávejte na sebe pozor, protože zdraví máme jenom jedno. Já si jdu připravovat co řeknu panu doktorovi a doufat, že to opravdu nebude nic vážného.

P.S. Vůbec jsem nezmínila Ameriku a to z toho důvodu, že zatím se můj profil dál neposunul. Štve mě to, psala jsem Ditě, napsala mi, že mám už všechny reference ověřené, akorát, že k tomu musí napsat, že to je hotové a pak to poslat už agentuře. No, odepsala mi ve středu, nic se mi ale na profilu nezměnilo, pořád mi tam vyskakuje, že ten, u koho jsem byla na pohovoru, to musí ověřit a blablabla. Doufám, že příští týden ale už budu v matchingu. Ráda bych měla na výběr rodiny co nejdelší dobu, navíc, rodiny se třeba ani nebudou ozývat hned. Chci mít na to více času a hlavně být v klidu. Nicméně, až se to pohne, dám určitě vědět! :) Buďto tady, nebo na mé stránce na facebooku.

Moje stránka na facebooku :)