Kaiserslautern - divadlo

Sobota byla výletní. Rodina mi už v týdnu nabídla, že jestli chci, tak si můžu v sobotu udělat výlet s nima. No, proč ne. Jiné plány jsem stejně neměla, tak na co zůstávat doma, kde nic není. Řekla jsem si, že aspoň poznám něco nového! :)

Ráno jsme se všichni společně nasnídali, poklidili stůl a věci, které se nesnědly. Naše první zastávka byla ve městě Grünstadt, kde měli T. a HD oční kontrolu. Já jsem si tedy udělala vlastní program, prošla jsem si město a zase udělala pár fotek. Ty hodím do samostatného článku, který budu městu věnovat.

Plánovaný výlet byl do města Kaiserslautern. Kaiserslautern je větší průmyslové a univerzitní město, které má skoro 100 tisíc obyvatel. Jsou zde tedy konečně i pořádné obchody, haha. S J., která je starší z dětí co mám na starost, jsme se dohodly, že někdy si do města uděláme nákupní výlet, takže se moc těším. Je tam i Primark, kde jsem byla v Anglii schopná utratit za jeden den kapesné, které jsem měla na celý týden. :D Myslím si, že ten tedy vezmeme společně útokem, protože mi říkala, že ho má taky ráda. Vím, že spousta lidí tuto levnou módu odsuzuje, já ale rozhodně ne. Nevím, proč bych si měla kupovat tričko například v H&M, kde je minimálně o 150% dražší a kvalita je dle mého názoru srovnatelná. Samozřejmě, když se mi něco líbí i v jiném obchodě, nekoukám na cenu, že. Ale abych dala příklad – v Anglii jsem si v Primarku koupila letní boty za 4 libry, chodila jsem v nich opravdu denně, párkrát jsem v nich i zmokla a vydržely mi opravdu celé léto, aniž by se rozpadly. Třeba to byla jen náhoda, ale opravdu mě to potěšilo – myslela jsem si, že je vezmu třikrát maximálně a poletí do koše. ;) Navíc je určitě příjemnější dát míň peněz a koupit si víc věcí/obměnit šatník častěji, než vydat za to víc peněz, kdy je pak člověku líto, že se s tím musí rozloučit. Alespoň já to takhle mám.

Pro tentokrát byl ale jiný cíl, než jít po obchodech. Divadlo, které v tomhle městě je, slavilo výročí 20 let. Díky tomu tam byl den otevřených dveří, kde technici a i herci samotní ukazovali, jak co funguje. Nejzajímavější byla podle mě prohlídka samotného divadla. Časově byly oddělené 4 skupiny, které šly postupně do sálu. Sál, stejně jako i zbytek divadla, vypadal spíš jako kino, než divadlo. Sál nebyl nijak velký v poměru se zbytkem budovy, ale i tak se mi líbil. Nejdříve jsme se všichni posadili a jeden z herců nás přivítal. Poté předal slovo hlavnímu technikovi, který nám vysvětloval co a jak funguje. Tomu jsem nerozuměla, ale tím, že nám to všechno ukazovali, nebylo těžké si to odvodit. Po základních informacích jsme šli celá skupina na pódium, kde se s pódiem různě hýbalo, byli jsme úplně dole i úplně nahoře. Úplně nahoře to byl pro mě horor – nemám ráda výšky, ale vždy to ráda pokouším, protože jsem prostě zvědavá a mám ráda ten adrenalin! :D Pokaždé si sama sobě nadávám, ale příště jdu do toho znova, protože si to přeci nemohu nechat ujít. Vážně bych si přála, abych se díky tomu svého strachu zbavila.

Ukazovali nám světla, opony, prostě všechno. No, byl to vážně zážitek, tohle se nevidí denně! Na konci jsme se zas všichni posadili a pustili nám show, kde se různě překrývala světla, kouřové efekty, hudba. To se mi z toho líbilo nejvíc... A soudě podle toho, jak jsem se dívala na ostatní, tak i jim.

Ze zbytku nachystaných věcí jsem toho moc neviděla – rozhodli jsme se s J. a HD, že si radši uděláme procházku městem, když je hezky. T. s HM si totiž v divadle udělaly vlastní program – šly se podívat na balet, kde si to mohla T. i vyzkoušet a tak. Měly tedy program spíš zajímavý pro děti, aby to bavilo i T. a nebyla znuděná. Chvíli jsme ale zůstali, abychom se podívali, jak vypadá profesionální maskování – z jednoho herce dělala maskérka opičáka. Nebyli jsme tam ale celou dobu, protože to mělo trvat hodinu a půl, což se nám nechtělo. Bylo tedy rozhodnuto, našli jsme HM s T. a domluvili se, že se za hodinu a půl sejdeme zase v divadle, abychom jeli domů.

Pán vytvářel balonky pro děti. :)

Proměna na opici.

Procházka městem asi nebyla tak dlouhá, jak bychom zrovna potřebovali, abychom viděli všechny pěkné věci, ale to vůbec nevadí. Už jsme byli všichni unavení, bolely nás po celém dni nohy a vážně jsme se těšili, až budeme v autě a pojedeme zpátky domů. Pořídila jsem tedy alespoň pár fotek toho, co jsme viděli a zbytek napravím příště. Přeci jen nejedu domů hned příští týden, času tu budu mít ještě dost. Navíc, začínalo poprchávat, tak jsme jen rychle nakoukli do kostela a šli jsme zpátky k divadlu. Vážně mě překvapilo, jak strohé kostely tady jsou! Zvenku vypadají opravdu krásně, ale vevnitř jsou naprosto prázdné. HD mi říkal, že většina jsou protestantské, takže proto. Ale i tak, oproti našim je to celkem nezvyk.

Jinak... Kromě toho, že je neděle a tudíž je tu všechno zavřené, tak nám tu začalo podzimní počasí. Ještě včera bylo krásně (než se to odpoledne zkazilo), teplo až do večera. Od rána tu ale prší a je celkem zima. Nechce se mi tedy absolutně nic dělat, jen se zvednu, abych šla do kaslíku hodit pohledy - pošta ho vybírá v 9:00 ráno, takže to bohužel nemůžu vzít, až půjdu pro T. na autobus, když chci, aby odešly co nejdřív. Musím tedy vyhlídnout chvilku, až nebude pršet - na pár minutovou záležitost vážně nechci tahat deštník. Snad se nám tedy počasí umoudří, alespoň na pár minut!